Aktuálně probíhají korektury textu do knížky Výlet k Vltavě do Svatojánských proudů. Jak se mimochodem vyjádřila i sama korektorka: „Je to teda peklo.“ A to zdaleka nejen kvůli mé češtině. Zjistit totiž správnou formu psaní některých místních názvů lokalit v údolí Vltavy je skutečná výzva…

Již v průběhu sepisování textu vyvstal problém, jak se vlastně správně píše samotný název této lokality. Jsou to Svatojanské proudy, anebo Svatojánské proudy? Dnes se používá spíše dlouhé „á“, což je ovšem mírně proti logice samotného jména Jan, není to přece Ján (i když by mohl být). Každopádně ve většině textů z doby, kdy peřeje ještě existovaly, je psáno „a“ krátké (ne ovšem všude). Jedná se zejména o pohlednice, mapy, turistické průvodce, ale i o texty v novinách a časopisech. Nakonec vše zdánlivě vyřešil telefonát do poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR, kde konstatovali, že se jedná o zajímavý problém s tím, že v současnosti významně převládá výskyt tvaru s „á“ dlouhým (tudíž by tuto verzi doporučili), chybou ale není ani použití krátkého „a“…

Tím ale problémy zdaleka nekončí. Krajinné partie kolem řeky mají své různé místní názvy, jejichž forma není ovšem zcela jednotná a navíc se v průběhu doby měnila. Takže na výběr jsou tu třeba verze psaní: lokalita Horní/Dolní buk, také ale Na horním/Horním buku a Na dolním/Dolním buku, někde místo najdete i pod sjednoceným názvem Na buku/Buku. Zákrut řeky před Ztracenou je někdy uváděn jako Vosiny, jinde Ve v/Vosinách. Dnes tak populární vyhlídka Máj je na vrcholu skály Mařenka, která je ovšem někdy uváděna jako U Mařenky, ale také u Mařenky…

Jak jsme se s tím poprali, uvidíte každopádně sami, až si na podzim 2024 anebo až u vánočního stromečku prolistujete knížku Výlet k Vltavě do Svatojánských proudů.